Pozadí

Ve svém rozsudku ze dne 28. října 2020, spis. značka C-321/19, Evropský soudní dvůr rozhodl, že mýtné pro nákladní vozidla vybírané Spolkovou republikou Německo porušuje zákaz překročení nákladů podle čl. 7 odst. 9 směrnice 1999/62/ES ve změněném znění směrnice 2006/38/ES (dále jen „Směrnice“). Čl. 7 odst. 9 Směrnice určuje, že poplatky za mýto se smějí zakládat výhradně na principu „výhradního zatížení nákladů na infrastrukturu“. Takové náklady zahrnují náklady na provoz sítě komunikací. Spolková republika Německo zohledňovala kromě toho náklady na dopravní policii jako náklady na provoz sítě komunikací. Proti tomu se žalobci ve výchozím řízení obrátili na Správní soud Köln (SS Köln, rozsudek ze dne 1. prosince 2015, 14 K 7974/13).

U odvolací instance pak předložil Vyšší správní soud Münster Evropskému soudnímu dvoru dotaz, zda je toto zohledňování nákladů dopravní policie při stanovení výše poplatků za mýto s čl. 7 odst. 9 věta 2 Směrnice slučitelné (Vyšší správní soud Münster, usnesení ze dne 28. března 2019, 9 A 118/16).

Evropský soudní dvůr na to odpověděl, že „policejní činnosti [spadají] do odpovědnosti státu, který přitom vykonává výsostné pravomoci a nejedná pouze jako provozovatel dopravní infrastruktury.“ Proto, dle Evropského soudního dvora, nemohou být náklady dopravní policie považovány za náklady na provoz ve smyslu čl. 7 odst. 9 Směrnice (Evropský soudní dvůr, rozsudek ze dne 28. října 2020, C-321/19, bod 26 n.). Tím je stanovení poplatku za mýto, každopádně v rozsahu, ve kterém se zakládá na nákladech dopravní policie, v rozporu s evropským právem.

Vyšší správní soud Münster ještě v návaznosti na rozhodnutí Evropského soudního dvora musí rozhodnout, zda i další součásti mýtného pro nákladní vozidla nejsou protiprávní a v jaké výši tím vzniká nárok na požadavek vrácení.